|
S chovem mastifů jsme začali v létě roku 2001 ...
šťastnou náhodou. Seznámili jsme se s pane
Radkem Rohovským, od kterého máme naši Doru
– Blanka U Tří ořechů. Dorka byla už od malička velice (na
mastifa až netypicky) hravá a aktivní fena (jak jsme
polsléze zistili, tuto vlastnou předává i na svoje
potomstvo).
V roce 2003 jsme si zaregistrovali chovatelskou stanici Debra –
Damo a začali shánět ženicha (ono není to tak
jednoduché - někdy nechce pejsek, někdy páníček) a
po nějaké době vyjednávání o velikosti věna
budoucího manžela jsme se rozhodli: A dost! Pořídíme
si ženicha vlastního. Protože ale Dorka už měla 4
roky, štěňátko to být nemohlo.
Se Sidem (Ideál pod Slováckym nebem) se Dorka potkala již v roce
2004 na setkání v Hlučíně. Padli si do oka, už tehdy
jsme začali zvažovat možnost, nechat Dorku Sidem
nakrýt. A tak když se nám naskytla možnost pořídit
si tohoto krásného meruňkového téhdy 5-letého psa,
neváhali jsme. Jejich společné žití nebylo zpočátku
zcela bezproblémové, Sid je pes a Dorka zas velice
dominantní fena. Po pár „italských „ týdnech se
situace urovnala a až do smrti se měli moc moc rádi.
V lednu 2006 jsem se s přítelkyní
a oběma „pejsky“ přestěhovali do Oldřišova, do
rodinného domku s velkou zahradou. Hned za zahradou je
pole, les a stará pískovna, kam sebe a i polní
králíky chodíváme provětrat. Naši
psi volně běhají po zahradě a také mají
přístup do domu.
Lásce ke psům jsme začali propadat
čím dál tím víc, a tak se naše
smečka začala rozrůstat : o mastify Trixi ( Beatrix
Debra-Damo *2006), Caspera (Casper Debra-Damo *2008), Feebee (Feebee u
Tří ořechů *2010), Joly (Iolanda del Fracasso *2010), Fredyho ( Cyberus Azzaro *2011 ) a Diesela ( Cyberus Backup plan * 2011) a
také o flata Daysy (Glory Days Black Brianta *2008) (flata,
proto aby to mastifáci neměli tak jednoduché).
V
létě roku 2009 jsme se poprvé setkali i se smrtí,
opustil nás, náš nezapomenutelný
klidný a moudrý Sid. V létě roku 2011
nás opustila naše první mastifka, věčně
hravá a veselá Dorka. Naši pejsci nám téhdy byli velkou
oporou, tou sou nám ale vlastně pořád....
|
|